Bejval jsem svýho času náramně populární pilot na terralunární štrece, který jsme s kámošema neřekli jinak než swing-line. Kvůli mýmu interesantnímu ciferníku si na mě pasažéři sahali pro štěstí a při výstupu v kesonu mi nezapomněli šoupnout nějakej ten suvenýr jako třeba kartónek piva, balíček s dehydrovaným biftekem nebo aspoň ruličku bonbónů proti kašli. Každej z těch pošuků si totiž myslí, že chlápek od terralunární požírá syntetickou kosmickou stravu i doma – což je ovšem do jistý míry pravda, aspoň u těch pilotů, co bydlej trvale na Měsíci.

To se ví, nebyl jsem u swingline jedinej, stejně jako tam nelítala jediná loď, náš starej dobrej Tiberius měl dvanáct bratříčků, pojmenovanejch po různejch řeckořímskejch papaláších, jako byl třeba Seneca, Archimédes a Ptolemáios – pokud to bylo podle řeckořímskejch papalášů a ne podle měsíčních kráterů. V těch se, samozřejmě, vyznám líp než v dějepise. Celá rodina těchhle autobusů měla taky svý typový označení a imatrikulační kódy, jenže není třeba, abych se o nich šířil; už proto, že se chystám hodit řeč o docela jiný lodi, který dali jméno Jabberwock.

Na první pohled to byla příšerná rakev, a když uvážíme, že její majitel měl překrásný jméno John Cemetery, bylo holý šílenství do toho rzí sežranýho škuneru vlízt jenom z piety, aby člověk položil oko na svědka heroický minulosti prvních transsolárních letů – natožpak si sednout do rozvrzanýho křesla a zkusit s tím pilotáž na obyčejný balistický. Jenže nakonec se takovej magor vyskyt a ten magor jsem já, Toshika Washington George, to ještě k tomu všemu, protože máma byla černoška a tatík Japonec. Podle toho taky mám ten interesantní ciferník, no, žádná krása, i když se našlo pár ženskejch, kterejm to zřejmě imponovalo, případně byly ochotný to kvůli tomu ostatnímu přehlídnout. Přesně tohle jsem si myslel i o Lou Kawineckový, která mě do toho maléru navezla. Čímž nechci říct, že jsem si přitom nepřišel na svý.

Začalo to docela nevinně na jedný nóbl žranici spojený s vypíjendou v Mayfairu, kde maj bejváky všichni pracháči z města Vanda v Jižní Viktorii. Zrovínka jsem si užíval zaslouženou